My, deváťáci, jsme se vypravili do tříd se svým posledním rozloučením.
Tento rok jsme se nezaměřili na to, co jsme zažili ve škole, či na to, co nás v našem životě bude čekat. Své zvonění jsme pojali trošku netradičně - neboli smutně.
Rozhodli jsme se pohřbít naši aktovku. Na pohřbu nám nechyběl hrobník, farář, ani smutní oplakávači.
Bylo připraveno i smuteční parte, které bylo rozvěšeno po škole.
Náš výstup ve třídách však neskončil smutně. Na konec našeho vystoupení jsme žáky pomalovali barvami a také navoněli krásně vonícími voňavkami.