ZÁKLADNÍ ŠKOLA
VELEHRAD
20. 4. Marcela
Nicholas Winton - Síla lidskosti
Pro mě je Nicholas Winton hrdina.
„…Dle mého názoru nestačí pouze vést vzorný život v čistě pasivním smyslu nedělat nic špatného. SÍLA LIDSKOSTI vybízí člověka aktivně pomáhat lidem v nouzi…“
Z dopisu Nicholase Wintona z roku 1939
Ve čtvrtek 19. září 2024 se žáci celého druhého stupně zúčastnili vzdělávacího programu Síla lidskosti věnovaného siru Nicholasi Wintonovi, který v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských dětí z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů.
Programem je prováděl dramaturg a vedoucí projektu pan Zdeněk Tulis. Žáci zhlédli projekci hraného dokumentárního filmu Nicholas Winton – Síla lidskosti režiséra Matěje Mináče a poté následovala debata s krátkými filmovými bonusy, jež byly natočeny při setkáních sira Nicholase Wintona s českými studenty.
S jakými pocity a dojmy z dnešního programu odcházeli naši sedmáci?
Nechápu, jak mohl za tak krátkou dobu převézt 669 dětí do bezpečí. Nikdy se nevzdal. Pro mě byl film moc poučný. Uvědomila jsem si, jak je život drahý a jak velkou má cenu. Pro mě je Nicholas Winton hrdina. Nejvíc mě zaujalo, jak mu všichni věřili, že doveze jejich děti do bezpečí, aniž by tušili, jak se jmenuje a jak se chová…. Kája M.
Nejvíc na mě zapůsobilo, jak Nicholas Winton dokázal předvídat budoucnost. Měl sílu stále pokračovat i ve sto letech. Chtěl zachránit děti i přes riziko smrti. Také uměl rozeznat německé špióny. Ondra H.
Největší dojem na mě udělal počet dětí, které zachránil. Ríša
Zapůsobilo na mě, že existoval muž, který se nestaral jen o sebe, ale i o cizí děti. Kolik toho pro ně udělal. Falšoval doklady, platil obrovské částky. K tomu neměl moc pomocníků. Podle mě je tohle opravdový frajer. Navíc mu věřili rodiče těchto dětí. Já být rodič, tak bych cizímu člověku své dítě nikdy nedal. Míša
Mě hrozně dojalo, jak děti odjížděly. V tu chvíli jsem si uvědomila, že bych nikdy nechtěla opustit své rodiče. A pak se po válce vrátit a zjistit, že oni už tady nejsou. Bětka
Musí být velmi těžké vědět, že vaše děti už nikdy neuvidíte. Přitom ony to nejspíš ani nevědí. Odevzdat je cizímu pánovi, kterého neznáte, nic o něm nevíte, je velmi odvážné. Přece může být i špatný. Obdivuji všechny rodiny, že jejich děti poslaly do Anglie. Tyto děti, které už dětmi dávno nejsou, musí být vděčné svým rodičům za to, že je tam poslali, a samozřejmě panu Wintonovi, že tuto záchranu zařídil. Majda
Dosud jsem o panu Nicholasi Wintonovi neslyšela. Když jsem zjistila, jaký to byl člověk, tak mě zahřálo u srdce. Kdyby nebylo takového zlatého člověka, stovky židovských dětí by přišly o život. Kdybych se narodila v té době, byla bych za takového člověka nesmírně vděčná. Týnka
Po padesáti letech zachráněné děti zjistily, že je zachránil Nicholas Winton. Sešly se na nějaké show v televizi a paní moderátorka řekla: „Stoupněte si, prosím, koho zachránil Nicholas Winton!“ Postavilo se asi 30 lidí a pan Winton začal plakat. Bylo to dojemné a zároveň smutné. Je ale skvělé, že se o tom mluví. Je krásné vědět, že i v té době byli lidé, kteří něco takového uspořádali. Bára
Dojalo mě, jak pan Nicholas Winton zachránil židovské děti a setkal se s nimi. Dožil se věku 107 let a byl pořád veselý a zdravý. V Praze byl pro něj uspořádán koncert, zpívalo se tam a lidé rozsvítili telefony. Pan Winton měl slzy v očích. Lucka